Chorvatsko 2016

> Opět po roce jsme vyrazili vstříc úžasné zemi nacházející se na pomezí střední a jižní Evropy- Chorvatsku. Když jsme 1.7. naložili všechnu svou bagáž, s úsměvy na rtech jsme usedli na pohodlná, ovšem poněkud stísněná sedadla autobusů, mísily se v nás pocity natěšenosti a nadšení, které se znásobily, když se motor dunivě rozpředl a my naposledy zamávali rodičům. Cesta byla velmi klidná, nenastaly žádné větší komplikace, velmi rychle ubíhala. Když náš koráb konečně přistál v městečku Sveti Filip i Jakóv, vydechla jsem nadšením. Jednak proto, že jsem konečně pod nohama měla pevnou a stabilní zem, druhak protože bylo velmi krásné a teplé počasí. Kochali jsme se pohledem na moře, které bylo velmi čisté a přímo lákalo turisty, aby se v něm v tomto parném počasí svlažili. Když jsme se ubytovali v krásném apartmánovém penzionu (!), bylo nám oznámeno, že se v tomto městě konají olympijské hry. Říkáte si, to je hloupost, olympiáda je přece letos v Riu, ne v nějaké neznámé vesničce, která svou rozlohou možná odpovídá velikosti olympijského stadionu, ale všechno je možné, když se chce. Rozdělili jsme se do oddílů. Každá skupina měla jinou státní příslušnost, hymnu a vlajku. Večer, po první degustaci mořské vody (byla fakt slaná slaná), jsme hromadně zapalovali olympijský oheň. Čtyři státy (Jalalaland, Lochnesswood, Hariboland a Čínsko Americko Sovětská Lidově Nedemokratická Autonomní Monarchie pod nadvládou Sauské Arábie, inspirováno Vietnamem), které se v této Olympiádě utkaly, tak oslavily společné přátelství a zároveň rivalitu, jež mezi nimi panovala od prvního setkání. Prvního dne z rána se začala hrát první hra, kde mohly státy poměřit své síly. Byly velmi těžké a psychicky náročné disciplíny. Ale opravdu. Víte, kolik nervů stálo se v oddílech dohodnout, jakou barvu vybarvit olympijské kruhy? Teď vážně. Nikomu se moc nedařilo, nicméně i tato disciplína měla svého vítěze. Poté již hurá do vody. Pak oběd (vařili tu fakt dobře, což já neuznávám běžně, protože jsem zmlsaná jako koza) a zase do vody. Takhle to bylo celých deset dní, a abych pravdu řekla, vůbec nám to nevadilo! Byla to zábava, program byl dobře promyšlený. Dokonce jsme si ve čtyřboji vyzkoušeli i letní lyžování na asfaltu! Kromě sportu zde bylo i spoustu vědomostních soutěží, které potrápily nejednoho táborníka. Večer jsme navštěvovali město, chodili na zmrzlinu, hráli hry nebo měli diskotéku, tedy pardon, ples, který byl lepší než v kdejakém luxusním hotelu. Posledního dne, který se blížil závratnou rychlostí, stanuly konečně oddíly na stupních vítězů, s vyplou hrudí, aby se vítězové pochlubili světovým médiím svými medailemi. Na krásném a bronzovém třetím místě byly hned dva oddíly- Lochnesswood a Hariboland. Oba týmy se velmi snažily a vydaly ze sebe to nejlepší. Na těsném druhém, tedy stříbrném místě byl o vlásek oddíl Jalalaland, který podával nejlepší sportovní výkony. A na zlatém místě byl samozřejmě bombastický oddíl Č.A.S.L.N.A.M., jehož název si nikdo nepamatoval, jeho sportovní výkony byly žalostné, ovšem měli důmyslná a nápaditá vystoupení (viz jejich gymnastická sestava na klasickou pecku ,,Du hast“) a byly to opravdu hlavičky. Se slzami v očích hrdě zdvili pohár plný bonbonů a zhasli olympijský oheň. Tímto začala ukončovací diskotéka, která se nesmírně vydařila. Následující den byl bohužel poslední. Všichni jsme byli smutní a nechtělo se nám domů. Ale nedá se svítit. Život jde dál, a pokud bude všechno utíkat jako prázdniny v Chorvatsku, za chvíli se na stejném místě sejdeme zas! Chtěla bych poděkovat Evě, Lucce a Áje, že takovou akci pořádají, protože zhruba vím, jaká je práce všechno nachystat, vymyslet a při tom uhlídat 50 nezbedných dětí. Dále také Lukášovi, Lence a Martinovi za úžasný program, který pro nás připravili. Bylo to super!                                                                                                                                        Eva Čmuchařová